top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist

Keltské obětní způsoby

Vydáno dne 09. 05. 2005 (9260 přečtení)

Nedávno jsem se účastnil jedné bouřlivé diskuse na téma oběti v pohanském světě, která mě inspirovala k napsání tohoto článku. Předesílám, že se budu leckdy pouštět do dost smělých spekulací a vyjadřovat svoje názory a pohledy na věc. Mnohý z Keltů se mnou nebude souhlasit, mnohý bude mít na tutéž věc jiný náhled – není se co divit, vždyť jde víc o záležitost srdce než rozumu.

Hned na začátku zkusme zapomenout na léta tradovaný nesmysl, a to, že u Keltů byly lidské oběti naprosto běžné. Tak trochu za to může římský vojevůdce a později i císař Caesar, který ve svých Zápiscích o válce gallské píše o zvyku Keltů upalovat lidské oběti v proutěných figurinách. Z technického i fyzikálního hlediska je to nesmysl, nicméně něco asi Caesar viděl a nejspíš nepochopil. Každopádně se zrovínka tohle svědectví nedá brát moc vážně.
Zato bychom mohli vzít vážně archeologické nálezy. Nejvýznamnější z nich je člověk z anglických bažin v Lindow Moss. Podle výzkumů umřel v březnu nebo dubnu někdy mezi rokem 50 a 100, tedy v dobách silného keltského vlivu, když už ne přímo jednolitého osídlení. Tento muž byl nade vši pochybnost zavražděn, zvláštní na tom však je způsob. Britský archeolog dr. Ross jej popisuje takto: “Keltové někdy zasvěcovali jednu osobu (oběť) všem třem bohům, což může být případ člověka z Lindow Moss. Napoprvé byl zasvěcen Taranisovi. To se dělalo vždy s použitím zbraně, v tomto případě šlo o tři údery do lebky vedené neočekávaně velkou silou bouře a blesku, znaků Taranise. Napodruhé byl zasvěcený Esusovi tak, že mu prořízli hrdlo. Jako třetímu jej zasvětili Teutatesovi potopením do bažiny.”
Můžeme se přít o tom, proč lindowského muže zabili právě takto, skutečnost je však taková, že zabit byl a s největší pravděpodobností podle keltské tradice. Z čehož plyne, že Keltové obětovali i lidi. Velká neznámá však je, jak často? Zatímco například řady křížů s umučenými lidmi lemující římské silnice jsou popsané v mnoha písemných pramenech, o keltských obětních zvycích není nikde téměř nic. Nálezy podobné lindowskému člověku jsou velmi vzácné, dalo by se říct, že tato oběť nemá nikde obdobu. Může to vypovídat o dvou věcech: buď byly lidské oběti v keltském světě mimořádnou událostí, anebo si při nedostatku bažin pomohli jinak, třeba řekou. Pak bychom stopy po oběti jen těžko hledali. Osobně se přikláním k první možnosti.
Nevedou mě k tomu ani tak romantické choutky po zkrášlení povahy národa, za jehož člena se považuji, jako spíš některé zákonitosti tohoto světa. Na první pohled to tak nevypadá, nicméně největší obětí je mateřství, ať už v lidské nebo zvířecí teplokrevné říši. Taková kapřice prostě vypustí jikry do vody dlabe na ně. To třeba kočka je na tom jinak. Musí se s mladými nosit ve vlastním těle, které je nadměrně zatěžované a rychle se vyčerpává. Je neohrabanější, stává se snadnějším cílem pro větší šelmy, a naopak horším lovcem. Po porodu, který jí poraní vnitřnosti, musí mladé kojit, což je další zátěž pro tělo a bolest od malých zoubků. Dohromady musí přetrpět bolest, vyčerpání, zranění, nebezpečí a nic z toho nemá. Koťata se záhy rozprchnou do světa, aniž by matce jakkoliv pomohla ve shánění potravy, v odvracení nebezpečí, ve starostech o případný další vrh. Zato matka udělá možné i nemožné, třeba pojde hlady nebo se nechá zabít, jen aby prospěla mladým.
Ano, víme, že to tak být musí, že je to tak správné. Nic to však nemění na tom, že jde o velkou oběť. Jen stěží si budeme namlouvat, že by si lidé tak těsně spjatí s přírodou něčeho podobného nevšimli. A pokud si všimli, určitě to nemohlo projít jen tak, aniž by se to zobrazilo v náboženských představách a rituálech. Pro mne z toho vyplynulo jasné pravidlo oběti: já se něčeho vzdám, nějak budu sám trpět, ale jen proto, abych někomu jinému prospěl. Jinak řečeno, oběť má smysl jen tehdy, když někomu nebo něčemu pomůže. Jako silně nepřímý důkaz mojí myšlenky, spíš náznak, by mohly být zvyklosti původních severoamerických Indiánů. Ti měli někde u svého tábora obětní skálu, pahorek, kámen nebo něco podobného. Tam nosili jídlo, které jim zbylo, jako oběť bohům s tím, že je ale ve skutečnosti spořádá lesní zvěř. Jelikož i ta byla dětmi bohů a obětina jí prospěla, bylo to stejné, jakoby se prospělo přímo bohům. Na rozdíl od Keltů, tuhle zvyklost máme dochovanou nejen z archeologie, ale také ze zapsaných legend, a dokonce podle zápisů očitých svědectví lidí, kteří s Indiány žili.
Spíš citem, než na základě dochovaných faktů odvozuji, že člověk by měl mít k obětované věci či bytosti citový vztah, měla by mu být blízká. Nejlépe, když do jejího získání nebo výroby vloží svoji vlastní práci, nepohodlí, námahu a strádání. O to je cennější. V opačném případě bych řekl, že nejde o oběť, spíš by se to dalo přirovnat k likvidaci přebytků, možná i odpadků.
Měl bych také vlastní třídění, i když je to velmi ošidné, ono se škatulkování netěší obecné oblibě. Přesto do toho kyselého jablka kousnu a rozdělím oběti na zbytečné, naoko a opravdové. Jistě již tušíte, kam mířím. Zbytečná oběť nastane ve chvíli, kdy se budu vzdávat něčeho, na čem mi moc nezáleží. Když se budu vzdávat věci či bytosti mně velmi milé, nicméně ji zničím anebo nikomu neprospěji, obětoval jsem naoko. Rozdíl mezi oběma způsoby je krásně vidět na případu krajíce chleba – jsem-li přejedený a chleba mi překáží ve špajzu plném dortů, obětoval jsem zbytečně. Jestliže mi kručí v břiše a já krajíc hodil do ohně, obětoval jsem naoko, protože jsem nikomu neprospěl. Kdybych však chleba položil do trávy pro zvěř či do větví keře pro ptáky anebo nadrobil do vody pro ryby, přinesl jsem opravdovou oběť.
Sami již nějak cítíte, že v této myšlenkové rovině nenají lidské oběti svoje místo. Jaký užitek by komu přineslo zabití člověka – pracovní síly, ochránce, bojovníka, budoucí matky? To nedává smysl. Kdybychom se však na rituální zabití trojí smrtí, jak se někdy způsobu z Lindow Mossu říká, dívali jako na popravu místo oběti, bylo by to jinak. Smyslem popravy přeci je zbavit společnost jedince, který je jí příliš nebezpečný, než aby bylo možné nechat jej naživu (třeba úmyslný sadistický vrah). Smrt takového individua je skutečně přínosem, ale není obětí.
Roman Procházka
зачем нужна кредитная история


( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot