top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist

Černá sapropelitová bižuterie

Vydáno dne 11. 02. 2005 (13958 přečtení)

Švartnový náramky jak smůla černý, zpívával kdysi ve své písni Podobenství o náramcích Robert Křestan. Co to ta švartna vlastně je? A jakéže to náramky, ptal se leckdo už tehdy.
Já jsem sice už o švartně publikovala pár článků, ten nejdelší dokonce převzal do své knihy JAK SE KOPOU KELTSKÉ HROBY sám Jiří Waldhauser, ale čas letí a lidé se na mne se stoupajícím zájmem o keltskou kultury stále častěji obracejí s dotazy, takže o nich píši zas…
Nejprve k oné tajemné švartně: geologicky vzato jde z hlediska výhřevnosti o nekvalitní černouhelnou hmotu, která vznikla před miliony let – je to původně bahnitá kaše z tzv. kamenouhelných močálů, obsahující nemnoho zkamenělého dřeva, zbytky různých živočichů, kostry ryb, všelikou žoužel, nazvanou odborně sapropelní kal.

Evropskou proslulost získala kounovská švartna – od onoho Kounova mezi Kladnem a Rakovníkem, který hostí také známé Kounovské kamenné řady. Zde tvořila dosti mocné nadloží uhelné sloje, která tu vychází na povrch a blízko k povrchu. Keltové, sídlící 300 let př.n.l. poblíž těchto kopců v okolí Nového Strašecí, uhlí i se švartnou těžili, a také s ním topili ve svých železářských pecích a kovářských výhních. Tak objevili vlastnosti švartny a počali z ní – když zjistili, že k topení se hodí málo – vyrábět později proslulou sapropelitovou bižuterii.
 
Vyrobit takový náramek ze švartny, který Keltové a Keltky nosili zásadně na levé ruce (asi z magických důvodů – blíže k srdci), dalo poměrně dost práce. Experimenty se zjistilo, že jeho zhotovení trvalo minimálně 8 hodin. Nicméně náramků se v hrobech po střední, západní i severozápadní Evropě našlo dost. Pro pozdní Latén, to byl zkrátka modní hit!
 
Kdo neměl torques a sapropelitový náramek, nemohl asi tehdy do slušné společnosti. Náramek z kounovské švartny zdobí i ruku kněžny z Reinheimu, jejíž nádherně rekonstruovaný komorový hrob lze obdivovat v Evropském kulturním parku Reinheim-Bliesbruk nedaleko  jihoněmeckého Saarbruckenu. Také se zjistilo, že ženy nosily náramky ze švartny spíše na zápěstí, muži spíše nad loktem levé paže – patrně z praktických důvodů.
 
Zkrátka, výrobky z kounovské švartny se staly výhodným artiklem laténského zahraničního obchodu, její výroba vzkvétala hlavně v okolí Mšeckých Žehrovic, proslulých také nálezem hlavy keltského héroa.
Švartnový náramek je hladký, centimetr až dva (ale někdy i mnohem více) silný jednoduchý kruh, jeho barva je matně černá, občas se v jeho hmotě zalesknou zrnka perleti anebo se v ní vyskytne šedá pecka. Nápadná je jeho lehkost. Člověk věci neznalý jej může považovat za výrobek z nějakého exotického druhu dřeva.
 
Se stupňujícím se zájmem o dědictví našich keltských předků stoupá i zájem o zdobení se keltskými šperky. Švartnové náramky jsou pro svou jednoduchost moderní stále, a mají také své odvěké kouzlo magického talismanu pro štěstí…
Jedny z prvních novodobých švartnových náramků vyrobil už v sedmdesátých letech 20. století pan Fencl z Krušovic, obce, která leží nedaleko kounovské černouhelné sloje. Ukázal je přátelům a známým, k nimž patřil také umělecký kovář Petr Melč pocházející z nedalekých Mutějovic, odkud je na Kounov, coby kamenem dohodil.
 
Petr se vzhledem ke svému zájmu o Kelty a o staré řemeslné technologie a techniky začal  výrobou ze švartny zabývat více, a tak už v roce 1996 vlastně znovuobjevil technologii
 
výroby sapropelitové bižuterie.  Příležitostně ve své dílně začal zhotovovat náramky, dle mínění odborníků od pravých k nerozeznání - obdaroval jimi některé přátele z řad archeologů, pár jich vlastní muzeum v Žatci, Rakovníce, Archeologický ústav v Praze - a zájemců přibývalo, nezbylo, nežli začít náramky prodávat: výroba, i když s poněkud zmodernizovanou technikou, je velice náročná na čas. Švartna má totiž břidlicovitou odlučnost, je třeba odstranit zvětralé části horniny a opatrně vybrušovat tvar. Petrovy náramky  nastoupily stejnou cestu do Evropy jako ty prapůvodní a potěšily  již řadu Keltů ve Francii, Německu, Belgii a Itálii. Prodávaly se ve skanzenech jako je německo-francouzský Reinheim,  jihofrancouzský Beynac, belgické Aubichie a holandský Archeon. K vidění bývají občas na festivalu Beltine anebo na keltských sešlostech  doma i jinde. Kdo má chuť a trpělivost, může zkusit najít kousek švartny a vyrobit si náramek sám. Musí také počítat s tím, že se notně umaže černým mourem, avšak pokud vytrvá, k získání správného lesku náramku doporučujeme použít buď archeokompatibilní vepřové sádlo, ať již ve formě špeku, či mazlavé, anebo modernější modrou Indulonu.


( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot