top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist


16. srpna 2008 zemřel zakládající člen skupiny The Dubliners Ronnie Drew

Vydáno dne 08. 01. 2009 (6823 přečtení)

Alkohol, drogy a rokenrol – krédo, pod kterým se každému hned vybaví rocková scéna posledních čtyřiceti let. Proč se o něm však zmiňuji právě v článku zaměřeném na keltskou hudbu? Protože bez slova rokenrol naprosto platí (či platila) pro The Dubliners, jednu z nejlegendárnějších tradičních irských skupin, která byla proslulá divokým způsobem života (fenomén, který se táhne „životopisem“ mnoha irských a skotských skupin dodnes) a několika kolapsy přímo na jevišti.


Dubliners zahájili svoji kariéru nenápadně (tehdy ještě pod jménem the Ronnie Drew Folk Group) v roce 1962 v dublinském baru O'Donoghue. (shodou okolností v přibližně stejné době „vynalezla“ skupina Clancy Brothers styl zvaný folková hudba). Brzy si však dali jméno podle románu irského spisovatele Jamese Joyce – Dubliners, pod nímž jsou známi po celém světě. Skupinu tehdy tvořili: Ronnie Drew (zpěv a kytara), Luke Kelly (zpěv a pětistrunné banjo), Barney McKenna (tenorové banjo, mandolína, melodeon a zpěv) a Ciarán Bourke (zpěv, kytara, tin whistle a harmonika). O rok později, v roce 1963, se na festivalu v Edinburghu seznámili s šéfem hudebního vydavatelství Transatlantic Records Nathanem Josephem, se kterým sepsali první smlouvu o nahrávání (kdo by tehdy tušil, že zlatými či platinovými deskami si budou moci později v klidu vydláždit ulici).

V roce 1964 začínají několikaleté rošády, výměny, odchody a zpětné návraty. Jako první skupinu opouští (ne však na dlouho) Luke Kelly a přicházejí Bobby Lynch (zpěv a kytara) a John Sheahan (housle, tin whistle, mandolína, concertina, kytara a zpěv). Když se v roce 1965 Luke Kelly vrací a Bobby Lynch odchází, vzniká to, co je ve světě známo pod pojmem the Dubliners – skupina pěti individualit, které v sobě spojují vášeň pro tradiční irskou hudbu a neskutečné showmanství.

Průlom skupiny na světovou scénu je vlastně takovou sympatickou souhrou náhod. Jejich skladba Seven Drunken Nights (Sedm propitých nocí), kterou v roce 1967 natočili na jeden zátah pro album The New Dubliners. Ačkoliv ve skladbě popsali pouze nocí pět, stačilo to, aby ji všechny rozhlasové stanice odmítly pro nadměrnou sprostotu. Nicméně právě proto se zalíbila redaktorovi pirátského rádia Radio Carolina, který ji ihned zařadil do vysílání vedle skladeb interpretů jako např. Beatles, the Who, the Mamas and the Papas, Jimi Hendrix a dalších. Skladba se dostala na páté místo na žebříčku britské hitparády. Najednou se ze skupiny, která do té doby hrávala po barech a na zapadlých pódiích a jejíž členové vypadali jako banda mániček, kterou vyhodily zadním vchodem z ordinérního baru, stala světoznámá hvězda, jejíž skladby hrála většina rozhlasových stanic a která obsazovala přední místa v hitparádách a získávala zlaté a platinové desky jak na běžícím pásu.

Po albu The New Dubliners následovala další alba (jen do roku 1969 natočili tři – Seven Deadly Sins, More of the Hard Stuff a Whiskey on a Sunday), jimiž dokázali, že nejsou skupinou jediného hitu. A co víc, z těchto alb čerpaly nejen tradiční irské skupiny. Rockové skupiny jako např. Thin Lizzy či v nedávné době skupina Metalica natočily skladbu Whisky in the Jar, u nás např. Miroslav Donutil (skladba The Rising of the Moon – Ten báječnej mužskej svět), Greenhorni (skladba the Black Velvet Band – Mašlička černá jak noc) a další.

Sedmdesátá léta začala stejně, jako šedesátá končila – koncertními šňůrami spojenými s divokými večírky a nahráváním nových desek. Hektický život si však začal vybírat svoji daň. V roce 1974 skolila přímo na jevišti Ciarána Bourkeho mrtvice. Přestože se zázračně rychle zotavil a během krátké doby opět stál na pódiu, mozková mrtvice opět udeřila. Ciarán Bourke šel ještě tentýž rok ze skupiny a v roce 1988 ve věku pouhých 53 let zemřel. Ve stejném roce (1974) se rozhodl pro přestávku i Ronnie Drew (během následujících pěti let natočil dvě sólová alba) a na jeho místo nastoupil Jim McCann.

V roce 1979 se Ronnie Drew vrátil a skupina byla po odchodu Jima McCanna prakticky v původní sestavě. Opět začala turné a nahrávky, ale jako by se skupině najednou lepila smůla na paty. Na jevišti během vystoupení zkolaboval další zakládající člen skupiny, Luke Kelly, u něhož byl diagnostikován mozkový nádor. Po několika operacích a rekonvalescenci, během níž jej na jevišti zastoupil dlouholetý přítel skupiny a pozdější velmi platný člen skupiny Seán Cannon, se Luke Kelly vrátil nejen ke skupině, ale i k předchozímu divokému způsobu života, což si vybralo v roce 1984 daň nejvyšší. Zemřel ve věku pouhých 44 let.

Rok 1987 patřil k nejrušnějším a nejúspěšnějším rokům skupiny. Dlouholetý přítel a občasný host skupiny Eamonn Campbell seznámil veterány tradiční hudební scény s formací, jež formovala tvář moderní irské hudby v 80. letech 20. století - se skupinou Pogues. Společně natočili singl Irish Rover, který začal atakovat světové hitparády. Skupina Dubliners a potažmo i irská tradiční hudba získala nové publikum, přičemž mnozí z nových posluchačů v době založení skupiny ani nebyli na světě.

V roce 1995 skupinu opustil Ronnie Drew a mnozí fandové v tom viděli zánik skupiny. Opak je však pravdou. Na jeho místo nastoupil význačný muzikant Paddy Reillya skupina tak v roce 2002 zahájila již páté desetiletí své existence.

The Dubliners změnili pohled na tradiční irskou hudbu jako hudbu vhodnou pouze do hospody či na zábavu a významnou měrou přispěli ke světové popularizaci tradiční irské hudby. Jejich úspěchy a popularita tak prošlapávaly cestu dalším irským či skotským skupinám, ať již se jedná o skupiny jako the Chieftains, Pogues či z pozdější doby U2 či Ossian. Jejich charisma, energií nabitá vystoupení, hráčská dovednost spojené s vizáží a divokým stylem života přivedly k folkové hudbě miliony posluchačů. Seznam skupin, jež uvádějí the Dubliners jako svůj vzor, je nekonečný. Svojí existencí a prací si tak skupina Dubliners zajistila nesmazatelné místo v dějinách hudby.

Kapitola zvaná The Dubliners, která otevřela světu irskou hudební scénu, se nadobro po 46 letech uzavřela (alespoň v té podobě, jak ji posluchači znali).

Václav Rout



( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot